VÁNOCE
Vánoce jsou v Česku považovány za nejvýznamnější svátek v roce, a to nejen pro křesťany, pro které představují oslavu zrození Ježíše Krista.
Vánoce jsou slaveny 24. (Štědrý den), 25. (Boží hod) a 26. prosince (Svatého Štěpána). Těmto dnům ale předchází čtyřtýdenní období zvané advent (z lat. adventus = příchod). Během adventních neděl, které se nazývají železná, bronzová, stříbrná, zlatá, se postupně zapalují 4 svíčky adventního věnce.
Štědrý den
Na rozdíl od jiných evropských států, se v Česku považuje jako hlavní den Vánoc 24.prosince. Během tohoto dne rodiny praktikují různé tradice, jako je například návštěva hřbitova či půst, během kterého se nesmí až do večeře jíst vůbec nic, popřípadě nejíst maso. Říká se, že pokud vydržíte celý Štědrý den se postit, tak večer se vám pak zjeví „zlaté prasátko“, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok.
Vrcholem tohoto dne je Štědrovečerní večeře a rozbalování dárků. Hodně Čechů, ač třeba nejsou křesťané, chodí také na půlnoční mši do kostela.
TRADICE A ZVYKY
Koleda – Tradice koledování sahá v českých zemích až do středověku, a ještě v nedávné době byl tento zvyk součástí především venkovského prostředí. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku. Hlavní dobou koledování bylo období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů (tj. 24.12.-6.1.). Koledy se dnes zpívají převážně jen u vánočního stromečku, a i ty jsou stále častěji nahrazovány spíše reprodukovanou hudbou.
Oběd – Jelikož se podle zvyku nemá do štědrovečerní večeře jíst maso, jako polední jídlo se na Štědrý den podává „kuba“. Jde o tradiční české jídlo, jehož základem jsou kroupy a houby. Pokrmy se liší podle krajů. V některých domácnostech se podává čočka, která má přinést rodině v novém roce peníze, nebo také hrách či zelňačka.
Štědrovečerní večeře – Samotná večeře podléhá etiketě, ke které se zároveň váže několik rodinných zvyků. K večeři by se mělo usedat tehdy, když vyjde první hvězda. Při večeři jsou všichni svátečně oblečeni a jídelna je vyzdobena. S pojídáním jídla se čeká, až bude shromážděna celá rodina. Před večeří se všichni společně nahlas pomodlí, nebo jsou pronášeny přímluvy. Dalším zvykem je, že dokud všichni nedojedí, může se od Štědrovečerní večeře vzdalovat pouze hospodyně.
Na tabuli by měl být přichystán jeden talíř navíc, kdyby se objevil náhodný host. Pod talíř se pokládají mince či šupiny, které by vám v následujícím roce měly přinést bohatství a štěstí. Tradiční hostina se skládá z rybí polévky a kapra podávaným společně s bramborovým salátem.
Kapr – Ryba na svátečním stole symbolizuje jméno Ježíšovo a byla tajným znamením prvních, pronásledovaných křesťanů. Jíst na Štědrý večer rybu je v Evropě spíše rarita než tradice. Ani v Čechách ale nemá kapr dlouhou historii. Například naše prababičky se musely spokojit s mnohem chudší stravou, rybu měli jen v rybníkářských krajích a opravdovou tradicí se pojídání kapra stalo až v 19. století. V adventním období se na ulicích prodávají živé ryby v kádích. Lidé si je odnášejí domů a chovají ve vaně nebo v jiných nádobách až do 24. prosince, aby bylo maso co nejčerstvější.
Bramborový salát – je vizitkou každé hospodyňky. Většinou se už připravuje den předem. Každá domácnost si ho trochu upravuje podle svého. Skládá se většinou z brambor vařených ve slupce, mrkve, hrášku, okurek, vajec a majonézy. Někdo přidává i šunku či jablka.
Krájení jablka – Po štědrovečerní večeři si každý může rozkrojit jablko, napříč, tedy kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou „hvězdičku“ ze zdravých jadérek, může být spokojen. V příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, může očekávat nemoci. A když místo pěticípé hvězdičky jsou jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí nejhorší.
Lití olova – Na přípravu náročnější, zato významově bohatší je staročeský zvyk lití olova. Nad plamenem či na kamnech se roztaví kousek olova, které se posléze najednou vylije do nádoby s vodou.
Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká. Svobodné dívky se v něm snaží rozeznat tvář či monogram toho, kdo je jim určen. Výsledný tvar olova je také možné číst jako odpověď na předem položenou otázku.
Skořápkové lodičky – Poetický zvyk, který upoutá (nejen) každé dítě, je pouštění lodiček z ořechových skořápek. Několik vlašských ořechů se rozpůlí a do vyprázdněných polovin skořápek se připevní maličká svíčka – nejsnáze pomocí nakapaného vosku. Ořechová lodička se zapálenou svíčkou se vypustí do větší nádoby s vodou. Její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když vydrží dlouho svítit, čeká majitele život dlouhý a šťastný. Jestliže lodička dopluje daleko, dotyčný se vydá na cesty, drží-li se při břehu, zůstane doma.
Házení boty – Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů.
Ježíšek – Po štědrovečerní večeři nastává okamžik, na který se mnohé české děti těší celý rok. Rodina se shromáždí kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupí zabalené dárky. Podle tradice je sem nepozorovaně přinesl Ježíšek. Na rozdíl třeba od Santa Clause tato postava nemá žádnou ustálenou vizuální podobu. Také způsob, jakým k dětem přichází, zůstává obestřen tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož dětství je o Vánocích zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před Vánocemi posílají dopis, ve kterém ho prosí o to, co by si přály pod stromečkem nalézt. Původně v českých zemích nosíval dárky sv. Mikuláš, postava Ježíška sem pronikla až v devatenáctém století z Německa. České děti z obou tradic vytěžily maximum: dárky jim nosí jak Mikuláš, tak Ježíšek.
DALŠÍ TYPICKÉ VÁNOČNÍ POKRMY A NÁPOJE
Vánočka – Často se vánočka konzumuje v kombinaci s máslem, medem, marmeládou, džemem či povidly, nebo lámaná a namáčená v kávě, horké čokoládě, mléce atd. Vánočka má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, je proto symbolem nového života a plodnosti. Správně se plete z devíti copů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (Slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři copy představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva copánky se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy k vědění a lásce.
Cukroví – Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, typickým kořením skořice. Peče se hodně dopředu, aby bylo na štědrý den křehké. Některé hospodyňky mívají i 15 až 20 druhů cukroví!
Nejznámější cukroví – Linecké, Vanilkové rohlíčky, Rumové koule, Kokosky, Vosí hnízda, Ořechy, Sněhové pusinky, Marokánky, Perníčky
Svařené víno – neboli svařák je teplý nápoj vyráběný z červeného vína nejrůznější kvality smícháním s bylinným odvarem. V dřívějších dobách se takto „napravovalo“ nekvalitní víno. V současnosti se často doslazuje cukrem a podává s plátky citrónu. Přidáním pomerančového džusu lze získat jednu z variant punče. Během vánočního období je ve stáncích na vánočních trzích prodávána široká paleta alkoholických nápojů. Nápoj bývá připravován z nejlevnějšího výrobku označovaného za víno, obvykle červené barvy (ačkoliv barva zde není důležitá). Tekutina je doslazena množstvím cukru, vařena s kořením a plátky citrónu a podávána horká.
Vaječný koňak – je vánoční míchaný alkoholický nápoj podomácku vyráběný z kondenzovaného mléka (Salko), vajec a tuzemského rumu. Tuzemský rum lze nahradit i jiným výrobkem s vysokým obsahem alkoholu. Vaječný koňak je oblíbenou přísadou do cukroví. Nápoj označený „vaječný koňak“ je také v ČR průmyslově vyráběn a prodáván v mnoha různých příchutích.
Úpravy: Jana Sergio
Zdroj:
Prezentace ČSMPF „Mikulášský večírek“
https://www.czechtourism.com/p/nl-noel/https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vanoce-tradice-zvyky-82605
Asociace ČSMPF 
